Podzimní radovánky

Které aktivity máte tradičně spojené s podzimem? 

K našemu podzimu patří hlavně houbaření, pak taky Robertovi narozeniny, pouštění draků, kolotoče a zahájení Stardance:). 

Houbaření je rozhodně aktivitou číslo jedna. Věnujeme se mu ve velkém od té doby, co máme chodící děti (což je již sedm let:)). 

Batolata mají největší radost z trhání hub, předškoláci skáčou radostí, když najdou něco sami, a starší děti se učí houby poznávat. A tím, že Lojzička, Toník a Adinka zastupují všechny výše popsané kategorie, je houbaření ideální společná aktivita. 

Toník se letos do houbaření zamiloval tak, že atlas hub naprosto převálcoval jakékoliv pohádkové knížky. 

Konzumace a zpracování hub je pak zábava na večery hlavně pro rodiče, i když Adinka také párkrát pomáhala. 

Kromě hub taky sledujeme listí na stromech a čekáme až opadá. Na listopad připadá totiž jedna z nejočekávanějších oslav roku-Toníkovi narozeniny, na které se denně ptá již od srpna:). 

Než přijde na řadu Toník, tak byla tatínkova oslava. 

Dýňový dort se skořicovým krémem a karamelem sice nevypadal jako z food blogu, ale byla to neskutečná dobrota. 

Kromě výprav do lesa jsme letos také pokořili kolotočové atrakce na benešovké pouti. Zjistila jsem, že to jaksi už není nic pro mě, a to jsem jako náctiletá vymetala ty nejdrsnější atrakce ve vídeňském Prátru. 

Lojzička absolvovala tradiční autíčka, na kterých se tvářila roztomile překvapeně, ale radostí výskala až když ji babička proti všem předpisům vzala na pirátskou loď:). 

Abychom si kolotočové radovánky zasloužili, museli jsme nejdříve pomoci s vybráním brambor z malého políčka. Nebyl to sice takový adrenalin jako na pouti, zato to bylo zadarmo, tedy vlastně za pytel brambor:). 

Brambůrka vytažená z hlíny....

...na podzimním sluníčku...

...bude jistě chutnat báječně:). 

A navíc: kdo vybírá, nezlobí:). 

Tak tohle bylo ještě v pohodě...

..zato na pirátské lodi jsem byla naposledy!

Děti asi budou chodit s babičkou:). 

" A to je jako co:)?"

A pak taky stejně jako minulý podzim tancujeme. Tedy alespoň zprostředkovaně a Českou televizí. V obýváku funguje taneční parket, Adinka tancuje s Tondou, já s Lojzičkou a Robert pochopil, že nejlepší je být v porotě:). 

A co jsem ještě nestihli? Pouštění draků. Ale zase jsme objevili úžasnou alternativu. Polysterenová letadla. 

A co vy? Co nesmí ve vašem podzimu chybět a co nestíháte?

Ohlédnutí za koncem léta

Zářijové dny letí šíleným tempem, sotva jsme zahajili školní rok, je už konec září. 

Rána se se svojí klesající teplotou stále více vzdalují tomu, na co jsme byli v létě zvyklí, a z konce prázdnin nám zbyli jen vzpomínky. Teda nejen ty, ale naštěstí taky fotky:). 

Po návratu z Valašska jsme strávili aklimatizační týden doma a pak jsme vyrazili na faru v Jablonném nad Orlicí. 

Robertův zamilovaný pohled z fary v Jablonném.

Jedna z posledních návštěv Mělických pláží...

 

...s rybičkou...

...a rukávky:).

Fara v Jablonném je úžasné místo pro rodiny s dětmi a pro mě velmi inspirativní ukázka toho, jak může fungovat farní komunita. 

V areálu fary je kromě ubytovacích prostor také maličká farma se zvířátky, prostory pro mini školičku, tělocvična, kde se hraje ping-pong a cvičí jóga. 

A nově se otevřel taky farní dvorek, kde je vybudováno dětské hřiště pro veřejnost. 

Letos jsme si kromě genia loci fary, užili ještě houbaření a divadlo pod širým nebem. A pak rovnou z fary do kempu:).  

s farním oslíkem

čištění hub na faře

V kempu Moře u rybníka Řeka jsme byli již potřetí a kromě toho, že jsme tam letos natrefili na sraz pejskařů (což byla trochu uštěkaná komplikace), nás tam už nic nepřekvapilo. 

Děti byly ve svém živlu, lítaly po kempu, houbařily, těšily z táborového ohně, a co se týče osobní hygieny, tak zvládly maximálně čištění zubů, tak jednou až dvakrát:).

Za branami kempu jsme vyrazili na krasný trek údolím řeky Doubravky, který velmi doporučuji. Děti si to tam velmi užijí díky zajímavému terénu, jako bonus je možné pozorovat raky. 

Postavit stan je zábava...

...hlavně pro děti.

A někdo si to nejvíce užije u kempovacího stolečku:).

naše kempovací parta:)

V údolí řeky Doubravky děti viděly raky...

 

...a v lese hledaly houby.

A v samotném závěru léta nás čekala ještě jedna tradiční akce. 

Naše prvorozená holčička oslavila už osmé narozeniny a my si naplno uvědomili, že si musíme hýčkat každý okamžik, kdy ještě bude holčičkou.

Adinko, vždycky budeš naše první a jedinečná! Děkujeme ti za všechno, co se díky tobě učíme ( i když někdy se nám úplně nechce:)) a těšíme se ze všech tvých pokroků a společných pohodových chvil. 

Doufáme, že ve svém životě využiješ svoji touhu jít vlastní cestou způsobem, který bude pro všechny obohacující! 

Dort od prababičky Marušky.

Osmiletá Adinka s celou rodinou.

Adinka slavila taky doma...

...se svými kamarádkami ze školy.

Kromě dortu a dárků byla taky bojovka a Veselá věda s Robertem.

Alchymistka Adinka:).

Z našeho prázdninového cestování po Třeboňsku a Valašsku

Už třetí prázdniny trávíme bez ambicí zahraniční dovolené. A i tak máme o zábavu a cestování dosyta postaráno a nesplněné plány budou muset doufat v zářijové hezké počasí.

Letos jsme byli už potřetí na cyklodovolené v jižních Čechách a pak jsme přejeli na Moravu (štreka skoro jako do Chorvatska), kde jsme strávili příjemné dny v blízkosti našich valašských příbuzných. 

Když si odmyslím náročnou přípravu na přepravu kol a balení věcí vůbec, tak putování po třeboňských cyklostezkách vyšlo parádně. 

Počasí jízdě na kole přálo. Toník měl při své cyklistické premiéře dokonalého parťáka-dědu. Lojzička mohla odpočívat ve vypůjčeném sklopném sedátku. Adinka si stěžovala jen málo, takže jsme každý den porci kilometrů ukrojili. 

A mohli jsme u toho sbírat ve velkém borůvky, vzácněji i houby a hledat dobré restaurace (konečně jsme vyzkoušeli U Sumečka ve Staňkově a objevili Zájezek v Chlumu).

Kromě vyjížděk jsme si na rozdíl od minulého roku užívali i kouzelného ubytování. Bydleli jsme na krásně zrekonstruované faře v klidné obci. Kafíčko jsme pili pod památkově chráněným jilmem a spali jsme v místnosti s křížovou gotickou klenbou. Co si přát víc:)? 

 

naše ubytování na Třeboňsku

Tonda jezdil poprvé sám na kole. Nepotřeboval ani tyč, měl totiž dědu:).

Lojzičce se nejvíce líbily zastávky na ostružiny a borůvky.

A když jsme zaparkovali kola, tak se pořádaly běžecké závody:).

naši nejmladší na procházce

Kromě cyklostezek oceňujeme třeboňský kraj taky kvůli úžasným možnostem přírodního koupání. Pískovny blízko Suchdola nad Lužnicí směle konkurují našim Mělicím a voda v Cepu je snad nejčistější, co jsem v tuzemsku viděla. 

Letos jsme si taky odskočili na výlet k rakouským sousedům, kde jsme navštívili přírodní park Blockheide, kde se dětem moc líbilo prolézání mezi obřími kameny. 

Na příští rok nám ještě zbývá návštěva termálních lázní v Gmundu, protože tu už jsme nestihli. Termín na následující prázdniny na faru už máme:). 

Nerada bych zapomněla zmínit taky chlumecký pohádkový festival, ze kterého jsme letos vynechali masové akce (průvody, pohádkové lesy, dílničky apod.) a dali přednost divadélkům pod širým nebem. 

Ve vystoupení Strašfuňákovy pohádky získal jednu z rolí taky náš Tonda. Moc nás pobavil, když jednou rukou držel loutku velryby, druhou si nasazoval opačně sluneční brýle a opakovaně se ptal hlavního herce, proč nejsou v pohádce dinosauři:). 

trojlístek v rakouských skalách

 

Do Rakouska se jelo vlakem.

V přírodním parku Blocheide se dětem líbilo.

Jak tři uličníci zahrabali dědu a pak....

...ho tahali jako velkou řepu:).

Během týdne na Valašsku jsme toho stihli taky dost. Kraj Hostýnských vrchů a Moravskoslezkých Beskyd máme málo prozkoumaný, takže turistických cílů je tu tolik, že se budeme muset i do této lokality vrátit:). 

Letos jsme zvládli poutní místo Hostýn, Valašské muzeum v přírodě, ve kterém jsme měli úžasnou průvodkyni Pavlínu (Robertovu příbuznou), zahradní železnici a objevili jsme perfektní rodinné koupaliště na Rusavě, kde se Adinka s Tondou najezdili na tobogánu do zásoby na celý rok. 

Ale hlavně jsme v rodinném kruhu prožili dvě oslavy kulatin, obdivovali kouzla míst, kde bydlí naši příbuzní a děti si užily společně strávený čas se svými kmotřenci Zdeničkou a Mirkem.

Moc děkujeme za možnost ubytování v Kunovicích "Na Drahách", kde jsme se mohli potkávat, ale přesto jsme měli svoje soukromí. Už teď nám chybí houkání vláčků a Tondovo běhání za nimi. A taky vzpomínáme na "dlouhé koláče" neboli valaškou pizzu ke kafíčku. Tak zase příští prázdniny:).

Adinka s Toníkem se svými kmotřenci na Hostýně.

Jurkovičova křížová cesta Tondu velmi zaujala.

Lojzička pomocnice na stavbě.

Se zahradní železnicí jsme se těžko loučili.

Koupaliště na Rusavě Roberta nadchlo.

S Tondou jezdli i dinosauři:).

Holky v rožnovském muzeu.